Ať už z názvu vyzní cokoliv, byl to dost akčně našlapaný týden. Jelikož jsem kapitánem jednoho nejmenovaného týmu v nejmenovaném štafetovém závodu, čekala mě 13. dubna
kapitánská schůzka v Praze, naštěstí nebyl pátek, ale středa.
Odpoledne jsem cestou na schůzku náhodou narazil na dům, který jsem nedávno viděl někde na internetu, jak se přestavuje. V požadavcích prý bylo zanechat původní podobu domu, což je splněno.
Avšak při pozornějším pohledu na fotografii si všimnete, že původní plášť je pouze jakási kulisa připomínající dům. Jedná se o tento dům v Jungmanově ulici.
Ve čtvrtek jsem jel do Plzně. Měli jsme od školy domluvenou exkurzi do Škody Electric. Nejenže nám představili co vše vyvýjejí a na čem se podílí, ale podívali jsme se i do výroby, konkrétně na výrobu elektrických pohonů do lokomotiv, trolejbusů, tramvají, metra apod. Samozřejmě bylo zakázáno cokoliv fotit, takže můžu akorát říct, že výroba probíhá jako kdekoliv jinde ve fabrice v halovém uspořádání. 🙂
Když už jsem byl v Plzni, bylo více než jasné, že musím zajít navštívit pivovar. Jo, když jsem byl poprvé v Praze v Lokále, říkal jsem si jak je to velká hospoda. Jenže jakmile jsem vstoupil do pivovarské restaurace Na Spilce, tak tam mi teprve spadla brada. Obrovská restaurace s početným personálem a velkým množstvím rezervací na večer. Z kuchyně jsem ochutnal pouze vynikající hovězí vývar s játrovými knedlíčky a křupavými rohlíky. Pivo čepované z tanku, jak jinak než na hladinku. Zkrátka přímo od zdroje. Jestli někdy pojedete do Plzně, tak tohle vynechat prostě nejde!
No a do třetice v(p)šeho dobrého, mě čekal v sobotu Pardubický vinařský půlmaraton. Někde jsem slyšel, že je trať rychlá, ale že je nudná o tom nic neříkali, to jsem bohužel zjistil až při závodě.
V sobotu jsem tedy v 11 přijel do Pardubic. Následovalo vyzvednutí čísla a převléknutí. Přívlastek „vinařský“ v názvu není jen tak zbůhdarma, v rámci startovního balíčku dostanete nejen tričko závodu, ale také láhev vína, dle volby buď červeného nebo bílého. Tady by se snad hodilo, kdyby se dostávalo až po závodě, protože při převlékání v šatnách to cinkalo jako na sjezdu alkoholiků. Registrace, šatny a celkové zázemí je dobře zorganizované, protože se odehrává na hokejovém stadionu, takže kapacitně úplně v pohodě. Vyzvedávání čísel rovněž velmi rychle odsýpalo, čekal jsem asi jen dvě minuty. Po vyřešení úschovy a odskočení na wc, jsem se vydal do parku trochu rozběhat. Startovalo se ve 13.00 ze Smetanova náměstí. Cca 12.50 jsem zahájil přesun na start, šel jsem docela dopředu. Tady se na žádné koridory nehraje, takže kam si stoupnete, tam jste. Cestou dopředu jsem potkal pár známých tváří. Jelikož mám rád různá nářečí, byl jsem rád, že jsem na startu potkal Alžbětu a Marka, kteří hrdě zastupovali Ostravu.
Pak už jen rychlý pokec a výstřel. Každý na vlastní triko, celkem rychle se had roztrhal a přišlo to co všichni říkali. Trať je rychlá, nemá totiž skoro žádné převýšení a běží se po asfaltu, jenže za jakou cenu. Při půlmaratonu běžíte dva desetikilometrové okruhy, což je docela náročné na psychiku. Fanoušci téměř žádní a když tam nějací stáli, tak jen koukali. Cesta od univerzity na třídu Míru pro mě byla utrpením, nikdo přede mnou ani za mnou cca 100 metrů, prostě jsem běžel v „díře.“ Ani nedokážu popsat, jak jsem byl rád, když alespoň na třídě Míru lidi fandili a o to víc jsem se tam těšil na poslední kolo, protože tam mě to opravdu popohnalo. Jsem to tam hecnul takovým způsobem, že mě pak popadla píchačka, ale z pár zkušeností jsem se jí rychle zbavil. Pak zase ticho, nuda.
Cca na 19.km mně však na rameno plácl jeden spoluběžec a pomohl mi dostat se z režimu autopilota, kdy jsem vypadl z tempa ze 4.30 na 4.45, protože jsem pořád běžel v „díře.“ Dostal jsem se na 4.30, ale nakonec se mi vysněný čas 1.35 pokořit nepovedlo.
Toto byl poslední závod na prověření kondice na maraton, který běžím již tuto neděli 8.5. S výsledkem jsem spokojen. V absolutním pořadí 297. z 1307 s čipovým časem 1.36.48, určitě budu čas dál zlepšovat, chci se dostat pod 1.30.
Závěrem jedna ze závodu… vidíme zde profesionální nášlap přes špičku 🙂
Jak říkal Zátopek „Nebylo mi dáno usmívat se a běžet zároveň.“
Běhu zdar!